`
`
  • SLOVO ÚVODEM
  • NAŠE KOZY
  • NÁŠ PLEMENÍK
  • KŮZLÁTKA
  • NABÍZÍME
  • KOZÍ MLÉKO
  • VÝROBKY Z KOZÍHO MLÉKA
  • RECEPTY
  • CHOV KOZ OBECNĚ
  • PLEMENA KOZ
  • PROČ ROHATÁ?
  • FOTOGALERIE
  • ODKAZY
  • CHOV KOZ OBECNĚ

    Proč chovat kozy

    Kozy, ty velmi společenští, užitkoví a veselí tvorové by určitě neměly chybět na žádném statku. Nemusíte mít hned celé stádo, k užitku a oživení hospodářství stačí kozy dvě (jedna by byla smutná a příliš fixovaná na člověka). Vybírat můžete z několika plemen, my doporučujeme české plemeno koza hnědá krátkosrstá, případně koza bílá krátkosrstá. Níže naleznete základní informace o chovu koz hnědých krátkosrstých. Koza potřebuje oproti jiným užitkovým zvířatům méně prostoru a i její nároky na ustájení nejsou velké. Díky známé kozí „mlsnosti“ však spotřebuje, lépe řečeno „vytřídí“ relativně dost krmiva. Tato její vybíravost se ale odráží ve vyjímečné kvalitě a pozitivních účincích kozích mléka. Na péči nejsou kozy příliš náročně, ale mají rádi společnost člověka a stejně jako jiná zvířata pravidelnost (v krmení, dojení, péči..) Ruční dojení koz je po získání praxe jednoduchou a rychlou záležitostí. Práce a čas strávený následným zpracováním mléka se Vám bohatě vrátí v kvalitě a jedinečné chuti vlastních výrobků!



    KRMENÍ A PASTVA
    USTÁJENÍ (připravuje se)
    PŘIPOUŠTĚNÍ
    BŘEZOST (připravuje se)
    PORODY (připravuje se)
    ODCHOV KŮZLAT (připravuje se)
    DOJENÍ
    ZPRACOVÁVÁNÍ MLÉKA (připravuje se)
    RECEPTY
    EVIDENCE ZVÍŘAT A REGISTRACE HOSPODÁŘSTVÍ

    KRMENÍ A PASTVA

    Hlavní složkou kozí krmné dávky je objemové krmivo –SENO,TRÁVA. Dále je důležitý OVEScelé zrno (cca 0,5 – 1 kg na kozu/den) během laktace , celoročně VOJTĚŠKA(150-300g) a šrot z PŠENIČNÝCH OTRUB (50-100g).

    V období laktace je možné v menším množství přidávat granulovaný SLADOVÝ KVĚT, JEČMEN- nahrubo šrotovaný, případně KUKUŘIČNÝ ŠROT .

    Během březosti zkrmujeme ŘEPNÉ ŘÍZKYgranulované (ve formě slisovaných granulí, které po zalití vodou nabobtnají a ve formě vlhké rašeliny se vmíchají do ovsa a šrotu) a čerstvou strouhanou MRKEV.

    Jako doplněk stravy sezonně přidáváme LNĚNÉ SEMÍNKO (především v době připouštění a porodů) a pro zpestření v zimě v malých dávkách také JABLKA nebo usušené JABLEČNÉ VÝLISKY nebo vařené brambory a jednou za čas tvrdé pečivo.

    Nutný je každodenní přístup k čisté SOLI (himálajská sůl, kamenná kusová sůl, čistě solný liz) a SOLNÉMU LIZU obohaceným o vitaminy a minerály (určenému pro kozy, bez obsahu mědi).

    Při sestavování krmné dávky je důležité je dbát na vyvážený obsah vitaminu, minerálů, vlákniny a dalších prvků! Všeho moc může také škodit.


    TRÁVA A SENO

    V případě dostatečně velké a rozmanité pastvy si koza v letním období z větší části vystačí s tím, co sama spase, ale pro zajištění optimální a pestré denní krmné dávky a zvýšení užitkovosti kozy je dobré přidávat 1x denně seno. To je nutné především v případě velkého dlouhodobého deště – kdy jsou zvířata zalezlá a promočené trávy moc nesežerou.

    Při nedostatku pastvy nebo jen jako obohacení krmné dávky se přidává čerstvá nasekaná tráva – kozy ji mají velmi rády, některé raději debužírují z krmítka než aby se samy pásly. Jen je nutné brát v potaz, že v případě takového způsobu krmení většinou vzniká odpad (kozami „vytříděná“ a z krmítka propadaná tráva) a s tím také práce navíc-nezkrmená tráva se musí odvést aby nehnila na nežádoucím místě.

    V zimě je hlavním krmením seno dobré kvality – voňavé, z rozmanitých druhů rostlin, dobře usušené a skladované, málo prašné. Na jaře a podzim krmíme senem 1-2x denně, v zimě 2x-3x.



    PŘIPOUŠTĚNÍ

    Připouštění se provádí zpravidla v době od srpna do prosince plemenným kozlem. Pro připuštění plemenných koziček je navíc nutné vybrat kozla vyhovující linie, tj. takové, kterou nemá koza v rodokmenu, aby nedocházelo k příbuzenskému křížení. Rodokmen kozy zjistíte z Pop – „Potvrzení o původu plemenné kozy“ a v „Plemenné knize koz“, kterou vede Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR.

    ŘÍJE

    Každá koza prožívá své „prskání“(říji) trochu jinak – většina jich ale pomekává, některá přímo řve :) (hlavně když je v dohlednu kozel), je neklidná, a méně žere. Ocásek mají nadzvedlý a často jím mrskají. Genitálie jsou naběhlé, narůžovělé, zvětšené a často lze pozorovat únik poševního hlenu. Toto trvá 2-3 dny. Důležité je odhadnout čas kdy příznaky dosáhnou svého vrcholu a pustit ke koze kozla. Když je koza „připravená“ tak kozlovi drží, nabízí se mu, mazlí se a vyžaduje jeho pozornost, pokud před ním utíká a nejeví zájem pak ještě nenastala „ta pravá chvíle“. Kozel bude možná zpočátku i tak jevit zájem, ale když koza nebude chtít ani po přemlouvání, nechá jí být a počká na zájem z její strany. Pokud čas správně nevypozorujete nebo se první připouštění nezdaří, za 3 týdny se bude koza prskat znovu. První samovolné prskání probíhá většinou v srpnu nebo září – pokud ale do stáda vpustíte kozla už v červenci je pravděpodobné, že tím vyvoláte prskání dříve a kozel Vám kozy brzy zapustí (do cca 2-3 týdnů). Období prskání končí v zimě-předjaří. Pokud ale máte mladé kozičky (3 měsíce-1,5 roku), které ještě nechcete připustit rozhodně je ke kozlovi nepouštějte ani v zimě a na jaře ale cíleně až v době zapouštění. Po zabřeznutí všech koz můžete kozla nechat ve stádě až do jara (dospělé kozy po porodu lze až do června). Co se týče malých kůzlat – kozlové jsou většinou na kůzlata ohleduplnější než ostatní kozy, malé kozičky můžete společně s matkami u kozla nechat do věku cca 2 měsíců. Pozor ale na mladé kozlíky, ty ve věku 2 měsíců od malých koziček oddělte určitě.

    ZPŮSOBY PŘIPOUŠTĚNÍ

    volné nebo řízené

    Volné (hromadné) – vpuštění kozla do stáda a ponechání ho zde dokud nezapustí všechny kozy (záleží na plodných dnech jednotlivých koz a velikosti stáda). Minimální doba je 3 týdny – jelikož říje u koz probíhá v 3.týdenním intervalu. Pokud se koza po uplynulé době již „neprská“, připouštění se zdařilo a můžeme kozla oddělit. Výhoda tohoto způsobu je méně práce s hlídáním kozích plodných dní ale na druhou stranu z toho plyne nevýhoda – neznáte přesné datum připuštění a tím i předpokládaný datum porodu + je to proveditelné jen v případě, že můžete připouštět všechny kozy jedním kozlem (vyhovující linie) nebo v případě více kozlů máte více oddělených ohrad.

    Řízené (individuální) – připouštění probíhá pod přímou kontrolou chovatele buď ve vymezeném výběhu – kozel se vpustí s „prskající se“ kozou do výběhu a ponechá zde pár hodin až 2 dny (v případě shodnosti říje u více koz možnost jejich připuštění v týž den). Při nedostatku potřebného prostoru pro tyto účely a času lze připouštění urychlit přidržením kozla a kozy. Po pár zdárných skocích by mělo být zaděláno na kůzlátka, ale pro jistotu čím víc skoků tím lépe – tedy dokud bude koza souhlasit. Výhodou tohoto způsobu je znalost přesného termínu zapuštění a tudíž lze dobře stanovit datum porodu (a v případě vlastnění více kozlů je jistý otec budoucích kůzlat). Je to ale náročnější z hlediska zjišťování plodných dnů jednotlivých koz.





    DOJENÍ

    ZPŮSOBY DOJENÍ

    Dojení koz se provádí ručně nebo strojně. Přičemž strojní dojení z hlediska efektivity (časové i finanční) přichází v úvahu tak od 10 kusů dojnic. Při chování malého počtu zvířat je rychlejší a jednodušší dojit ručně. Podojení kozy ručně je sice trošku pomalejší než strojem, ale lidská ruka se lépe přizpůsobí i hůře dojitelným vemenům a tímto způsobem také vydojíte vemeno plně zatímco u strojního dojení je někdy nutné zbytek mléka výše ve vemeni ještě ručně dodojit (takový problém vzniká většinou při přechodu z ručního dojení na strojní, koza i vemeno si na nový způsob dojení nějaký čas zvyká). Další výhodou ručního dojení je úspora času a energií při umývání dojících nádob – u strojního dojení je nutné provést proplach zařízení, který je zdlouhavější než pouhé vymytí kyblíku na dojení. Takže co se celkového času týče vychází oba způsoby dojení podobně. Po finanční stránce je nákladnější dojení strojní (z hlediska větší spotřeby energie a vody).Toto platí v případě malého stáda tak do 10 kusů koz, počítáno s 1 dojičem. V případě velkého počtu koz je pak efektivnější a rychlejší dojení strojní, nebo je potřeba více dojičů :)

    My dojíme dosud všechny kozy výhradně ručně tudíž níže naleznete informace týkající se ručního dojení.

    RUČNÍ DOJENÍ

    Je to jen otázka cviku a praxe. Co koza, to jiný tvar vemene, kratké i dlouhé struky, úzké, širší, rovné i kuželovitého tvaru, některé dobře jiné hůře průchodné. Ze začátku, než přijdete na ten správný grif, může Vám dojení trvat déle než byste vy i koza chtěli. Ale časem a pravidelným tréninkem to půjde lépe a lépe, jednodušeji, rychleji. Kozy si velmi rychle navyknou na konkrétní čas, místo, postup dojení a pořadí ve kterém jsou postupně dojené. Jakmile se nastaví nějaký řád mají tendenci ho dodržovat a každá provedená změna je pak z počátku přijímána s neochotou, zmatkem, chaosem. Důležitá je tudíž pravidelnost a správná organizace, způsob dojení, konkrétní místo k tomuto účelu určené a dodržování pořadí ve kterém jsou dojené.

    INTERVALY MEZI DOJENÍMI

    Kozy se dojí zpravidla 2x denně, ráno a večer po cca 12 hod. Pro zvýšení dojivosti lze dojit i 3x denně, po 8 hod. Stejně tak je možné nastavit dojení jen na 1x denně, ale je nutné počítat s tím, že snížíme-li poptávku, koza bude produkovat mléka méně. Dobu dojení a intervaly mezi dojeními je nutné dodržovat co nejpřesněji. Kozy si na konkrétní hodinu navyknou, tak je nenechávejte zbytečně čekat - především v sezoně kdy mají vemena k prasknutí aby nedošlo k zánětu mléčné žlázy. Na podzim kdy kozy automaticky snižují produkci mléka a vemena se neplní do plna je možné pozvolna přejít na dojení 1x denně, a nejdéle pak 6 týdnů před porodem přestaňte dojit úplně. Mléčná žláza potřebuje čas aby se před příchodem kůzlat zregenerovala a připravila na novou sezonu.

    PŘÍPRAVA VEMENE NA DOJENÍ

    Před dojením je nutné prohlédnout vemeno a je-li to třeba ručně jej očistit od hrubých nečistot, při velkém znečištění případně použít suchý čistý hadr nebo papírovou utěrku. Zásadně nečistíme vemeno vodou, mokré mytí může způsobit infekci vemene (snížíme tím odolnost vemene vůči virům a bakteriím) a znečistit mléko. Pro kontrolu a z hygienických důvodů odstříkneme první 2-3 střiky z každého struku mimo nádobu na dojení. Dojíme vždy čistýma a suchýma rukama, pokud možno ne studenýma.

    POSTUP DOJENÍ

    Ruční dojení se provádí tak, že uchopíme celý struk mezi prsty a dlaň a postupně stlačujeme struk od shora dolů. Plynule střídáme jeden a druhý struk. Vemeno je nutné plně vyprázdnit aby nedošlo k zánětu mléčné žlázy. Ke konci dojení když už ze struků teče minimum mléka, zkusíme vemeno ze spodu vemene (nad kořeny struků) lehce proklepnout. To provedeme jednoduše tím způsobem, že při stejném úchopu struků jen hranou ruky ze spodu jemně párkrát „ducneme“ do vemene tak aby se do struků spustilo zbylé mléko a to pak vydojíme. Tento postup lze několikrát opakovat dokud nebude vemeno a struky zcela prázdné.

    MÍSTO NA DOJENÍ

    Kozu můžete při dojení krmit ovsem či jiným doplňkovým krmivem, zajistíte tak vyrovnanou krmnou dávku všem jednotlivě dojeným kozám. (Pro tento způsob je dobré si zařídit fixační zařízení na hlavu před žlabem, aby se Vám koza po dojedení krmiva neotáčela a stála na místě – takové hrazení se často využívá i při strojním dojení jak konvovém tak potrubním) . Nejlepší však je naučit si kozu aby při dojení držela i bez příkrmu, brzy si totiž zvykne na způsob a celý proces doprovázející dojení takže jakmile pak krmivo vynecháte nebo provedete jinou zásadní změnu, bude pravděpodobně zmatená, neklidná, začne krmení hledat a tudíž nebude v poklidu stát na místě. Dalším důležitým krokem je vyhrazení konkrétního místa pro dojení. Nemusí to být nutně velká dojírna, chováte-li jen malé stádečko pro vlastní potřebu, ze začátku Vám bohatě postačí vymezit jen malý kousek ve chlévě nebo jiném přístřešku, nejlépe v rohu u stěny v takové velikosti aby jste se tam s kozou při dojení pohodlně vešli ale zároveň ne příliš velkém aby neměla koza moc prostoru na otáčení a couvání. Tento koutek nemusí být nutně uzavřený ze všech stran, ale pro nerušené dojení je to ideální (koza nemá kam odejít a okolní prostředí a ostatní zvířata ji nerozptylují). Pro tyto účely stačí v rohu přístřešku postavit jednu nízkou dřevěnou stěnu (postačí 1,2-1,5 m výšky) a po zbývající kratší straně udělat dvířka.

    NÁČINÍ

    K ručnímu dojení budete potřebovat kyblík na dojení – nejlépe nerezový, případně smaltovaný nebo z potravinářského plastu. Dále mlékárenské filtry na přefiltrování nadojeného mléka, čistou nádobu vhodnou k uchovávání mléka v lednici (lze použít nerez, sklo nebo potravinářský plast), a gumičku na zafixování filtru při přelévání nadojeného mléka z kýble do nádoby k dalšímu uchovávání mléka (na nádobu připevníme pomocí gumičky filtr, který lehce prověsíme aby jím mohlo mléko rychle protékat, nádobu zavíčkujeme a uložíme do lednice). Mléko je nutné po nadojení co nejrychleji přefiltrovat, přelít do čisté (sterilní) nádoby a zchladit na teplotu 4-6°C aby se zamezilo růstu nežádoucích bakterií. Pozor nikdy nemícháme teplé, čerstvě nadojené mléko s mlékem již zchlazeným! Nadojené mléko je třeba vždy nejprve zchladit v samostatné nádobě, smíchávání mléka z více nádojů provádějte až po úplném zchlazení všech jednotlivých nádojů (jedním nádojem se rozumí všechno mléko získané z jednoho dojení všech koz ve stejnou dobu –za den máte tedy 2 nádoje bez ohledu na počet koz = nádoj ranní a večerní. Mléko od všech koz smícháme a zchladíme najednou společně).

    Tip: Pro uchovávání mléka se mi výborně osvědčily kýble s víčkem z potravinářského plastu (objem 5, 10 ,20 l). Filtry kupuji ve velkých kusech, archách, které si nastříhám na velikost kýble a rovnou všechno najednou nadojené mléko přeliji do menšího kýble, již zchlazené mléko z různých nádojů pak slevám dohromady do většího kýble. Nádobí a času minimálně.To opravdu urychlí práci a ušetří prostor (ze začátku jsem používala skleněné nádoby o objemu max. 1l takže jsem jich najednou potřebovala hodně, trvalo dlouho než se mléko do každé nádoby přefiltrovalo, v lednici to dohromady zabíralo hodně místa a když došlo na zpracování mléka, mytí tolika lahví bylo nekonečné..) Takže kyblíky rozhodně doporučuji!:) Za přijatelnou cenu je pořídíte např. v „Dobrém koloniálu“.



    EVIDENCE ZVÍŘAT A REGISTRACE HOSPODÁŘSTVÍ

    Dle plemenářského zákona č.154/2000 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 136/2004 Sb. je chovatel povinen označit a evidovat svá zvířata (i v případě, že chová jen 1 kozu!). Tomu předchází registrace hospodářství u Českomoravské společnosti chovatelů. ČMSCH je pověřenou osobou, která zpracovává údaje od chovatelů v informačním systému ustřední evidence, jejíž správcem a provozovatelem je Ministerstvo zemědělství.

    REGISTRACE HOSPODÁŘSTVÍ V ÚSTŘEDNÍ EVIDENCI

    Chovatelé, které začínají s chovem hospodářských zvířat si tedy musí nejprve zaregistrovat své hospodářství. K zaregistrování hospodářství je nutné vyplnit příslušný Registrační lístek (na vyžádání Vám ho zašle ČMSCH, nebo si ho lze stáhnout přes internet http://www.cmsch.cz/registrace/. Poté Vám ČMSCH přidělí číslo hospodářství a poštou zašle „Registrační lístek provozovny“ sloužící jako doklad o registraci. Dále obdržíte „Stájový registr“ (v němž budete vést evidenci zvířat), „Pokyny k vedení ústřední evidence ovcí a koz“ (návod jak na to) a tiskopis „Hlášení o narození zvířat, jejich úhynu, ztrátě a přemístění“ (formulář sloužící k hlášení změn ve stádě -narození, úhyn, prodej, apod.) Pomocí tohoto formuláře pak nahlásíte přísun kupovaného zvířete.

    EVIDENCE ZVÍŘAT

    Evidence zvířat se vede ve „Stájovém registru“ (sešit), kam se zaznamenává jak přísun každého nového zvířete (koupě nebo narození ) tak jeho odsun (prodej, úhyn, domácí porážka,aj.) Tento sešit zůstává u chovatele. V případě vzniklého přísunu nebo odsunu zvířete, chovatel zapíše tuto změnu jak do Stájového registru (sešitu )tak ji nahlásí Ústřední evidenci pomocí tiskopisu : „Hlášení o narození zvířat, jejich úhynu, ztrátě a přemístění“ http://www.cmsch.cz/ovce-kozy/

    OZNAČOVÁNÍ ZVÍŘAT

    Každá koza musí být do 6 měsíců od narození označena dvěma plastovými ušními známkami odděleně do každého ucha. Ušní známka obsahuje označení státu – písmena CZ, kód příslušeného úřadu (Mze), pětimístné pořadové číslo zvířete v rámci kraje, kde se zvíře narodilo a třímístné označení regionu (kodex). Do všech dokladů ÚE (stájový registr, hlášení o změně, atd.) se uvádí vždy celé osmimístné číslo. Ušní známky se objednávají u ČMSCH přes formulář „Objednávka nových ušních známek-Kozy“





    © Rado a Veru Kostkovi 2010